Jan Drda
| Jan Drda | |
|---|---|
.jpg) Jan Drda | |
| Narození | 4. dubna 1915 Příbram  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. listopadu 1970 (ve věku 55 let) Dobříš  Československo |
| Místo pohřbení | Dobříš |
| Povolání | spisovatel, scenárista, dramatik, novinář, publicista a politik |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | žurnalistika |
| Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Drda (4. dubna 1915[1] Příbram – 28. listopadu 1970 Dobříš) byl český novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik. Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda (1949, 1953) a zasloužilý umělec (1965).[2]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Příbrami jako syn kamnářského pomocníka Josefa Drdy a švadleny Antonie, roz. Filipové. Matka zemřela, když bylo Janovi šest let.[3] Otec se po rozpadu svého druhého manželství dal na pití a od dětí odešel. Jana a jeho sestru Marii pak vychovával dědeček. Měl se vyučit klempířem, ale jeho babička prosadila, aby studoval na klasickém gymnáziu v Příbrami, kde roku 1934 maturoval a začal studovat filologii na pražské Karlově univerzitě.
Od mládí psal povídky i hry pro ochotnické divadlo. Studium filologie nedokončil, zato už od roku 1932 přispíval do novin a časopisů. Svoji románovou prvotinu Městečko na dlani vydal v 25 letech. V letech 1937 až 1942 byl redaktorem Lidových novin, do kterých přispíval fejetony, črtami a reportážemi. Po osvobození pokračoval ve Svobodných novinách (viz Lidové noviny) a později v deníku Práce. Dne 26. února 1948 se do Svobodných novin vrátil a po odstranění Ferdinanda Peroutky se stal jejich šéfredaktorem. Byl totiž ve vedení akčního výboru Národní fronty Syndikátu českých spisovatelů, kde se aktivně podílel na personálních čistkách v řadách spisovatelů a publicistů. Za zmínku stojí fakt, že jen do začátku března 1948 bylo tímto akčním výborem odstraněno přes třicet spisovatelů.[4] Již v roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, ale inklinoval k ní již před druhou světovou válkou a už tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa.[5] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,[6] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. Poté zastával významné kulturní i politické funkce a byl za ně novým režimem odměňován.
Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 a v parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do roku 1960.[7][8] V letech 1949 až 1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. V roce 1955 obdržel Řád republiky.[9] Společně s Václavem Řezáčem se trvale podíleli na vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů, u některých z nich má podíl i na jejich odsouzení a věznění.[5] Drda a Řezáč nevybíravě postupovali zejména proti katolicky orientovaným a ke katolicismu inklinujícím autorům jako byli Jakub Deml, Jan Zahradníček, Václav Renč nebo Bohuslav Reynek.[5] Dvojice Drda a Řezáč si v této době vysloužila posměšnou přezdívku „Drzáč“.
Významná byla i jeho spolupráce s filmem, především se uplatnil jako autor námětů a scénářů. Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce, který v roce 1968 sám založil. Postavil se proti invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 a následné okupaci Československa, za což byl hned roku 1969 z tohoto místa vyhozen. Dne 25. srpna 1968 v Rudém právu vyšel v souvislosti s příchodem sovětských vojáků Drdův článek s názvem „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“. Řada lidí se tímto poselstvím řídila a okupantům, kteří měli problémy se zásobováním, odmítala vodu dávat. Zemřel na infarkt za volantem svého auta na křižovatce v Dobříši a je pohřben na místním hřbitově. Jeho pohřbu se zúčastnilo asi dva tisíce lidí.[10]
Památka
[editovat | editovat zdroj]28. listopadu 2020 byla na jeho rodném domě v Příbrami v Žižkově ulici odhalena pamětní deska.[11]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Oženil se již za druhé světové války, s manželkou vychoval čtyři děti:[12] nejstarší syn Petr Drda (* 1944) vystudoval archeologii a je významným specialistou na keltskou a laténskou kulturu. Starší dcera vystudovala lékařství. Mladší syn Jakub (* 1951) studoval žurnalistiku a stal se publicistou a redaktorem.[13] Nejmladší dcera Světlana (* 1953) vystudovala češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě UK. V rodinné tradici písemnictví pokračuje vnuk Adam Drda.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Próza
[editovat | editovat zdroj]- Městečko na dlani, 1940 – obraz městečka Rukapáň (ve skutečnosti autorova rodná Příbram) těsně před první světovou válkou; šťastné i smutné osudy města i jednotlivých obyvatel
- Živá voda, 1942 – román o životě umělecky založeného venkovského chlapce v poválečných letech
- Putování Petra Sedmilháře, 1943 – román, příběh nemanželského chlapce, nyní sirotka a tuláka, který hledá svého neznámého otce a vymýšlí si o něm fantastické příběhy
- Svět viděný zpomaloučka, 1943 – knižní vydání výboru z jeho tvorby pro Lidové noviny
- Listy z Norimberka, 1946 – kniha fejetonů, tématem Norimberský proces
- Němá barikáda, 1946 – soubor povídek, téma druhé světové války
- Kuřák dýmky, 1948
- Dětství soudruha Stalina, 1953 – životopisná črta o Stalinově životě až do jeho 16 let
- Krásná Tortiza, 1952 – sbírka povídek (Státní cena za rok 1953[14])
- Jednou v máji, 1958 – román pro mládež o obraně Trojského mostu ve dnech květnového povstání, hrdinství jeho obránců z lidu
- České pohádky, 1959 – 12 lidových pohádek s ilustracemi Josefa Lady
- Posvícení v Tramtárii, 1972 – 3 pohádky (Posvícení v Tramtárii, Sláva a pád Matesa Přespolňáka a O třech králích, jak panovali jeden za druhým, a o princeznách Pyšnilce, Fintilce a Brebentilce, jak na ně Modroočka pěkně vyzrála); poslední autorovo dílo, formou navazuje na Hrátky s čertem; většinou motiv neschopného starého krále a rozumnějšího nástupce
- České lidové hádanky v podání Jana Drdy: pro čtenáře od 6 let, 1984
- Nedaleko Rukapáně, 1989 – posmrtně vydaný výběr z autorových povídek
- Milostenky nemilostivé, 1995 – sbírka soudniček z let 1939–40
Dramatická tvorba
[editovat | editovat zdroj]- Magdalenka, 1941 – jednoaktová komedie
- Jakož i my odpouštíme, 1941 – hra o třech jednáních
- Romance o Oldřichu a Boženě, 1953 – komedie s dobově poplatným tématem – milostný příběh kombajnéra Oldřicha a svazačky Boženy
- Hrátky s čertem, 1946 – jinotajná báchorka, komedie o 10 obrazech, zfilmována a zpracována jako opera i loutková hra, premiéra ve Stavovském divadle
- Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1960 – komedie o 8 obrazech, polepšený čert pomůže odhalit ďábla převlečeného za faráře
- Jsou živí, zpívají, 1961 – opět téma Květnového povstání
Filmové scénáře a náměty
[editovat | editovat zdroj]- Druhá směna, 1940 – námět
- Městečko na dlani, 1942 – námět. Nezfilmováno v Příbrami, ale v Ronově nad Doubravou.
- Děvčica z Beskyd, 1944 – scénář
- Znamení kotvy, 1947 – námět a scénář
- Němá barikáda, 1949 – námět a scénář (Drdovi udělena v roce 1949 Státní cena za námět[15])
- Hrátky s čertem, 1956 – námět a scénář
- Dařbuján a Pandrhola, 1959 – námět a scénář
- Vyšší princip, 1960 – námět a scénář
- Zlaté kapradí, 1963 – námět
- O princezně Jasněnce a létajícím ševci, 1987 – námět
- Nejkrásnější hádanka, 2008 – námět
Rozhlasové adaptace
[editovat | editovat zdroj]
- 1993 O princezně Jasněnce a ševci, který létal, na motivy pohádky Jana Drdy napsal František Pavlíček, hudba Petr Skoumal, dramaturgie Eva Košlerová, režie Maria Křepelková. Hráli: Magdalena Reifová, Jan Šťastný, Vladimír Brabec, Vladimír Dlouhý, Věra Galatíková, Ladislav Trojan, Petr Štěpánek, Sylva Turbová a Eduard Cupák. Český rozhlas[16]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Malá československá encyklopedie. Svazek 2., D–CH. 1. vyd. Praha: Academia, 1985, 969 s. [Heslo „Jan Drda" je na str. 182.]
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Antonie Drdové
- ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: Sovětizace české kultury 1948–1950. Praha: Libri, 2004. 359 s. ISBN 80-7277-212-0. S. 24–25.
- ↑ a b c http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/historie/unor-1948/unor-1948-komunista-drda-strida-ferdinanda-peroutku_46007.html
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-22]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Malá československá encyklopedie. Svazek 2., D–CH. 1. vyd. Praha: Academia, 1985, 969 s. [Heslo „Jan Drda" je na str. 182.]
- ↑ Dobří(š) v poznání, str. 71
- ↑ Pribramsky.denik.cz: V Příbrami odhalili pamětní desku Janu Drdovi[nedostupný zdroj] (11/2020)
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/1043766361-potomci-slavnych/297327273360005-jan-drda/
- ↑ http://www.ahaonline.cz/clanek/retro-skandaly-aneb-legendy-pod-lupou/135508/spisovatel-drda-55-smrti-nezabranila-ani-dcera-lekarka.html
- ↑ Seznam laureátů literárních cen na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR – dostupné online
- ↑ Viz web Česko-Slovenské filmové databáze – dostupné online
- ↑ Jan Drda: O princezně Jasněnce a ševci, který létal[nedostupný zdroj]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 118, 186–7, 216, 225
- Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 96–99.
- Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 81–84.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 597–598.
- Josef Fryš: Dvanáct osudů dvou staletí, 272 stran, Příbram 2006 Spolu s jedenácti dalšími osobnostmi poprvé zpracované životní osudy Jana Drdy, doplněno fotografiemi
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 131.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 257.
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 215, ISBN 978-80-7388-552-6
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 372–373.
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Drda na Wikimedia Commons 
Osoba Jan Drda ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Drda
- Jan Drda v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Jan Drda ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Jan Drda na Kinoboxu
- Životopis Jana Drdy
- Jan Drda
- Čeští spisovatelé 20. století
- Členové KSČ
- Českoslovenští zasloužilí umělci
- Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda
- Nositelé Řádu republiky
- Signatáři Kupředu, zpátky ni krok!
- Českoslovenští politici české národnosti
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Čeští spisovatelé knížek pro děti
- Čeští dramatici
- Čeští novináři
- Lidé Lidových novin
- Čeští političtí spisovatelé
- Fejetonisté
- Čeští romanopisci
- Absolventi Gymnázia Příbram
- Umělci z Dobříše
- Spisovatelé z Příbrami
- Politici z Prahy
- Narození 4. dubna
- Narození v roce 1915
- Narození v Příbrami
- Úmrtí 28. listopadu
- Úmrtí v roce 1970
- Úmrtí v Dobříši
- Pohřbení v Dobříši